Annapurna round.

Nebudu psát úplně podrobně co a jak na treku, protože v průvodcích je to vcelku dobře popsáno. Budu se snažit napsat pár vlastních postřehů, trochu o treku a cestě, co by se mohlo hodit.

Samozřejmě se toho není nutno držet. Úplně nejlepší je si přečíst informace od vícero lidí a vytvořit si vlastní plán.

Pokud by někoho zajímalo něco co jsem zde nenapsal, napište rád vám odpovím a doplním sem. Připravuji ještě podrobnější verzi a jak bude čas tak ji zveřejním.

Jak na trek?
můžete letět, jet autobusem nebo autem. Záleží jakou variantu treku zvolíte a kolik máte peněz. Trek se dá jít z Beni nebo Birethanti. Já mohu popsat trasu z Besi Sahar přes Chame, Manang, Thorung La, Jomsom, Tatopani, Gorepani a Naya Pul až do Pokhary. Tento směr je nejčastější variantou všech trekařů.. Většinou je potřeba permit, v roce 2006 stál 30 dolarů, v 2010 už 50.
Ale abych začal jak na ten trek.
My zvolili variantu turistického autobusu společnosti Green Line (www stránky s info a cenou zde), který vyráží  kousek od Thamelu na křižovatce u královského paláce. Společnost nás dopravila za 12 dolarů, včetně oběda, do Dumre. POZOR! Dnes jezdí přímé turistické linky z KTM do Besi Sahar (cena cca 250 a více Rupek). Z KTM to trvá cca 7 - 8 hod. Samozřejmě máte možnost jet i běžným autobusem, což je levnější a určitě zajímavější (někdy dramatičtější), ale až dojedete do Besi, tak vám držím palce, aby jste narovnali nohy:-)

V Besi Sahar je dobré vyrazit rovnou na trek (nebo se ještě kousek popovést), pokud tedy dorazíte v rozumnou dobu a máte aspoň 2 - 3 hoďky do západu slunce (zapadá kolem 17-18 hod). Pokud ne, zůstaňte v Besi. Dříve jsem popisoval cestu pěšky, ale to dnes již nemá cenu. Hned v Besi nasedněte na další autobus, který vás doveze někam k Ngadi a pak vyražte pěšky.  Nebo asi nejlepší varianta, nasednětě v Besi ráno Jeep a ten vás doveze až někam ke Chamje, ušetříte dva dny, ale hlaně nebudete muset šlapat po silnici a stavbou vodního díla. Někdo psal, že se tomu dá vyhnout, ale už to není moc možné, protože trekové cesty mimo silnici jsou na mnoha místech popadané.( Ohledně autobusu nebo Jeepu vám rádi pomohou v ktrémkoliv hotelu nebo na hlavní třídě jsou kanceláře, které to zajišťují). Za Chamje (než dobudují cestu až do Manangu) je cesta naprosto dobře znatelná, občas se mezi vesnicemi rok od roku mění díky sesuvům. Nemáte však kde zabloudit, moc možností  kudy jít není a když tak vám rád každý poradí. Když se však někoho budete ptát, tak pokládejte otázku "Kam vede tato cesta?", může se vám stát, že když se zeptáte "Vede ta cesta do Manangu?" odpoví vám rádi ano a ve finále polezete někam do kopců. Nemyslí to špatně, jen chtějí přátelsky vyhovět a nebo vám vůbec nerozumí.

První část treku procházíte v teplém a vlhčejším podnebí. Všude bujná bohatá vegetace, zemědělské osady a spousta rýžových polí. Cesta je určitě zajímavá, ale trošičku deprimující, vystoupáte 500m a 400m hned slezete, to stále do kola. Po třech dnech, kdy tento způsob vesměs končí, si zvyknete. I když dnes si to můžete o dva dny zkrátit cestou v Jeepu.

Pokud si chcete trek udělat ještě více zajímavější, chcete se vyhnout turistům a více se přiblížit životu domorodcům, pak to udělejte jako my. Naplánujte si cestu ne do hlavních vesnic, které jsou uvedené v průvodci a kde spí většina trekařů, ale běžte o vesnici dále nebo zůstaňte vesnici před. Všude jsou nějaké lodže a má to svoje osobité kouzlo.
Pro inspiraci, my šli Besi - Khudi - Gharmu před mostem u Syange - Tal - (kvůli sesuvům půdy) Timang - Bratang - Humde - Manang - aklimatizační výlet nad Bragu k Ice Lake - Letdar - High camp nad Thorung Phedi - sedlo Thorung La - Muktinath - Jomson - Larjung - Tapla - Ghara - Gorapani - Poon Hill - Naya Pul (Birethanti) - bus Pokhara.

Na konci první třetiny treku se všichni sejdou v aklimatizačním místě v Manangu ve výšce 3440m. Zde určitě jeden den zůstaňte a dobře se aklimatizujte. Odsud uvidíte Annapurnu II (směrem odkud jste přišli), Annapurnu III a IV, Gangapurnu. Je zde několik možností na pěkný výlet. Např. na Ice lake, když se kousek vrátíte a vystoupáte nad Braga (zde můžete navštívit klášter, ve kterém jsou uloženy jedny z nejstarších manter zachráněných z Tibetu), kde se vám objeví malé údolí, kterým dojdete až k jezeru. Dále se tu nabízí výstup ke klášteru ve výšce 4 tis. m. nebo lehčí krátký výlet na vyhlídku k ledovci pod Gangapurnou. Pokud máte aspoň 2-3 dny navíc, udělejte si výlet k jezeru Tilicho, podle vyprávění a fotek co jsme mohli vidět, je to tam úžasné. My jsme čas neměli. Akorát pozor cesta na Tilicho není v některých úsecích moc jasná. Dávejte si zde pozor na počasí, aby jste cestu z výletu nehledali v mlze. Určitě se dobře aklimatizujte, horská nemoc je prevít a i když let vrtulníkem je zajímavý, tak v Himalájích to není nic o co by člověk stál. Navíc pokud nemáte peníze nebo dobré pojištění, nepřiletí.

Po aklimatizačním dnu vás čekají už jen dva až tři dny do sedla Thorung La. V této části už je to příjemné převážně stoupání, máte krásný výhled na úžasná panoramata.
Jakmile budete den před Thorung Phedi (poslední vesnice před sedlem) a pokud se vám pošlape dobře a nebudete mýt problémy, doporučuji vyrazit směr Thorung Phedi časněji, dát si tam malou přestávku a pokračovat až do high campu, který je cca 1,5 hod nad Thorug Phedi. A proč? Protože tak získáte pro výstup do sedla 350 výškových metrů k dobru. Ráno si můžete min. o hodinu více přispat.
Pokud dorazíte do Thorung Phedi pozdě, zjistěte si u místních, kolik šlo nahoru výprav. Podle aktuálních informací tam stále přistavují, ale i tak se vám může stát, že tam nebude místo ani v jídelně na zemi. A hlavně pozor, pokud se tam vyhoupnete a bude vám zle, raději se vraťte do Thorung Phedi, ráno už byste do sedla vyrazit nemuseli.

Z Thorung Phedi nebo z high campu vyražte za tmy kolem 4 nebo 5 hodiny ranní s ostatními skupinami, aby jste byli v sedle brzo a měli pak dostatek času na dlouhý namáhavý sestup. Myslete na to, že ráno a dopoledne bývá počasí vcelku stabilní. Navíc vrcholky za ranního rozbřesku jsou nejkrásnější. V sedle je malý Tee House na dobrý čaj.

Z Thorung La vás čeká 6-8 hod dlouhý a namáhavý sestup do Muktinathu. Pokud neleží moc sněhu, může se Vám to podařit rychleji a můžete pokračovat až do Kagbeni. Pokud mohu doporučit zůstaňte ale v Muktinathu, navštivte poutní místo se svatyní Jwala Mai, kde údajně hoří věčný oheň. Pokud budete mít hezké počasí, pak ráno pochopíte proč zůstat. Dhaulagiri za ranního rozbřesku, to je úchvatný pohled.

Do Kagbeni se dostanete přes krásnou vesničku Jharkot. Za ní pokračujte rovně po hraně svahu, směr do leva je do Jomsonu. Určitě Kagbeni navštivte, je to malá vesnička s úzkými uličkami, spoustou zákoutí a malou gompou. Specialitou je místní Yak Donald s logem velmi připomínajícím jeden nejmenovaný fast food řetězců. Dokonce si můžete dát hamburger z Yaka. Je to taková oáza v poušti.

Do Jomsonu se dostanete korytem-údolím řeky Kali Gandaki. Není kam zabloudit, my se drželi po levé straně a za cca 2,5 hod jsme dorazili do Jomsonu. Jen pozor v údolí pořádně fouká a práší. Nejdříve dorazíte do starého Jomsonu tím projdete do nového Jomsonu, kde je spousta hotelů na luxusní úrovni a letiště. Odtud můžete už letět zpět do KTM, Pokhary, dnes se dá i autobusem, na náklaďáku nebo další dny pokračovat dále po svých.

My jsme šli dál nejhlubším údolím světa, které je úplně jiné než, kterým jste přicházeli na začátku. Z Jomsonu máte cca 2 dny cesty do Tatopani. Čekají vás vesnice Marpha se zajímavým klášterem, dále Tukuche a Ghasa, všechno to jsou větší a velmi působivé vesnice. Údolím je opět zajímavé domorodým životem, zemědělstvím a zajímavou kulturu, navíc u vesnice Kalopani, pokud bude hezké počasí, uvidíte poprvé špičku Annapurny I. Ve srovnání obou údolí, první se nám líbilo o něco více.

V Tatopani si můžete dát horké lázně i když zkušení to, kvůli nemocím, nedoporučují. Odtud můžete do Beni a autobusem do Pokhari. Pokud máte sílu vyražte do Ghorepani a na Poon Hill. Pokud dorazíte do Tatopani kolem oběda nebo chvilku po, pak je dobré jít dále a vystoupat si pár výškových metrů do vesnice Ghana nebo Sikha, protože z Tatopani do Ghorepani je cca 1700 metrů výškových – pořádné stoupání. Trochu si ho zkrátíte, sice ve vesnici Ghana a Sikha je tak po jedné lodži, ale o to je to zajímavější a zase trochu jiní domorodci.

Ghorepani je úplně nahoře v sedle, je tu spousta slušných lodží. Zde zůstaňte do druhého dne a brzo ráno, hodinu před úsvitem se vydejte na horu Poon Hill, která je na jihozápad cca 1hod stoupání. Z místní rozhledny je, za dobrého počasí, nádherný výhled na Dhaulagiri, Annapurnu I. Machhapuchhre, Annapurna South atd. Stojí to za to. Po pár snímcích na kopci vás čeká dlouhé klesání se snad 10 tis. schody za vesnicí Ulleri.

Pokud nejdete ještě do base campu k Annapurně, dorazíte do vesnice Bhiretante.
Tam se po pár baráčkách, nachází doprava most přes který je to už kousek do Naya Pul respektive k silnici odkud jezdí autobusy a taxi do Pokhary. Jak budete přicházet do Naya dejte se svahem přímo nahoru na silnici.

Naya Pul – vzít si taxi nebo bus? Pokud máte hodně peněz nebo jste dorazili pozdě navečer, pak buď přespat a nebo si vzít taxi, což je cca 300x dražší než bus. Nevím přesně jak bus jezdí, mi dorazili po 15 hod odpoledne a domorodci nám doporučili počkat, že pojede. Taxikáři tvrdili, že sice jezdí, ale že neví jestli dnes ještě pojede. Vyplatilo se 15 minut počkat, bus přijel a za 60 rupek nás vzal do Pokhary. Odveze vás na „nádraží“ v Pokhaře a odtud musíte taxikem nebo pěšky do hotelové čtvrti k jezeru, kde bez problémů naleznete ubytování.

Pokhara – je menší poklidné město se zajímavými místy k návštěvě. Pokud mohu doporučit nechte si tu jeden den klidu než se vypravíte do „džungle“ KTM. Je zde krásné jezero Phewa, Pagoda míru postavená Japonci, královský palác a kousek odtud jsou jeskyně. Jinak po dlouhém treku, každý uvítá příjemný oběd či večeři. Mohu doporučit restauraci Bambus, po smažené rýži a nudlích, vynikající posezení a nabídka steaků.

Do KTM můžete letadlem nebo autobusem, obě místa odjezdu jsou kousek od sebe a jsou blízko Pokharského „Thamelu“. Bus je samozřejmě levnější a z nádraží jezdí několik společností do KTM. Můžete si den předem sami zařídit v jejich kancelářích jízdenky nebo vám je ochotně zajistí hoteliér. Opět jsme využili Green line, za 12 dolarů včetně oběda jsme byli pohodlně za cca 8 hodin v KTM u Kathmandu Mall, což je cca 20 minut chůze od Thamelu.

Hodně lidí nám pokládá otázku co je lepší Annapurna nebo Everest trek. Oba mají něco do sebe. Annapurna je rozmanitá na přírodu a život v Nepálu. Everest je zase zajímavý nejvyššími vrcholky, ledovci a treky ve vyšších partiích. K Everestu jdou mraky lidí a nad Namche Bazar to je jak na Václaváku, pak se to za Tenboche trochu rozptýlí. U Annapurny to není tak strašné, protože se dá spát ve více místech, kde trekaři, podle průvodce, nespí. My doporučujeme oba a pak dalších x krásných treků a míst v Nepálu.

Pokud můžete, dopřejte si na trek dostatek času. Nejen pro jistotu, kdyby jste měli problém, ale hlavně na treku je spousta zajímavých míst,  které stojí za to navštívit. Máte větší šanci poznat místní život a kulturu.Úplně nejlepší, když vám zbude pár dní i na KTM a okolí. Nepál nejsou jen vysoké hory a Chitwan.

Asi nejlepší mapa zde

Mapa 1

Piště nám na naše maily, rádi poradíme