Říjen 2015 - Annapurna Circuit Trek přes Tilicho Lake po zemětřesení

V době jarního zemětřesení v Nepálu jsme již měli velice výhodné letenky do Kathmandu a náhle vyvstala otázka, zda jet čí nejet. Podle různých informací z netu, že Annapurna Trek Circuit je zemětřesením nezasažený a že Nepálci turisty potřebují, jsme se rozhodli jet. Těšili jsme se na volné cesty, protože jsme se doslechli, že tento trek je turistický Václavák.

Co se týče vybavení na cestu, čerpali jsme ze seznamů uvedených na těchto stránkách a ze zásob obchůdku http://www.pod7kilo.cz. Pojištění jsme si vyřídili http://www.alpenverein.cz. Batohy jsme sbalili 8,5 a 9,5 kilo.

Na noc po příletu a na dvě noci před odletem jsme měli v Kathmandu rezervovaný Thamel Grand Hotel (neplést s Kathmandu Grand Hotel), který nás měl vyzvednout na letišti. Ovšem nikdo z hotelu tam nebyl. Před letištěm se o nás poprali naháněči a řidiči taxíků a cena, kterou chtěli za odvoz na hotel, nás šokovala – chtěli 25 USD. V tu chvíli jsme ještě nesmlouvali, protože jsme ještě netušili, co se v Nepálu děje. V tu dobu Nepál neměl dodávky nafty a benzínu, protože se politicky nepohodl s Indií, a ta zavřela kohoutky. Nepálci kupovali benzín na černém trhu a šroubovali ceny veškeré dopravy do ukrutných výšin. Myslíme, že i to mohl být důvod, proč pro nás hotel nepřijel na letiště.

V Thamelu byla mnohonásobná převaha Nepálců nad hrstkou turistů. Nepálci nás nenechali vydechnout - cítili jsme se velmi obtěžovaní nabídkami všeho druhu. Získat pouze jízdenku na zítřejší autobus nebylo jednoduché. Nejdřív nám všichni, i hotel, vnucovali průvodce a nosiče a další služby. Nakonec, když už jsme byli zoufalí, jsme natrefili na mladého Nepálce, který nás dovedl na Ministerstvo turistiky pro TIMS a permit, domluvil nám odvoz minibusem do Besisaharu a taxík k hotelu na zítřejší ráno.

V Besi jsme si dojednali hned odvoz gazíkem dál a podařilo se nám do večera dojet až do Chame.

Situace na treku byla zřejmě velmi neobvyklá. Byli jsme tam ojedinělí turisté. Na jednom checkpointu nám řekli, že na tento trek běžně v sezóně vyráží kolem 500 turistů denně, zatímco nyní okolo 30ti. Nemuseli jsme vstávat brzy, abychom byli včas u dalšího ubytování, aby tam bylo místo. My jsme procházeli samotní vesnicemi, kde seděli místní u svých ubytoven a volali na nás, že mají volné pokoje a teplou sprchu a my jsme věděli, že když si jednoho z nich vybereme, může to být pro něj a jeho rodinu jediná obživa za tuto sezónu. Trochu to bylo jak živé zoufalství a docela špatně jsme to snášeli. Ceny jsme v horách nikde nesmlouvali.

Počasí bylo příznivé, až nádherné, hory úžasné. Všem bychom doporučili odbočku na Tilicho Lake, to byl naprosto úžasný výlet. V Tilicho B. C. bylo už více turistů, bylo tam nádherně a všichni tam zůstávali víc než jednu noc. Byla to velmi vhodná zacházka i pro naši aklimatizaci.

Díky počasí a aklimatizaci jsme nikde nemuseli měnit svůj plán, pokračovali jsme plynule do sedla Thorung La Pass. Užili jsme si euforie z dosažení cíle a začali jsme klesat. Z tohoto úseku treku bychom doporučili velmi příjemný Hotel Bob Marley v Muktinath. Úžasná byla také vesnička Marpha, byli jsme moc rádi, že jsme tam spali a užili jsme si ji.

V této vesničce jsme skončili trek, protože jsme už nechtěli jít větrným údolím, kde se šlo v oblacích prachu od busů a džípů. V Pokhaře jsme si objednali třídenní pobyt v NP Chitwan - dost drahý výlet „za hodně peněz málo muziky“, ale viděli jsme nosorožce z hřbetu slona J.

V Kathmandu jsme smutní obešli pár zbořených památek a užaslí zírali v Pashupatinath na svatého muže, který si myl nádobí ve svaté řece, do které na druhé straně smetali ohořelé ostatky nebožtíků.

Z dovolené jsme se vrátili rozporuplní – bída lidí na pozadí nádherných hor. Nevěřili jsme, že bychom se tam ještě vrátili. Ale už jsme si koupili letenky na říjen 2016 a chystáme se na trek k Everest B. C.

:-) Iva a Pavel Čelišovi