Jdi na obsah Jdi na menu

Trek okolo Annapuren - od Páji Pulchartové

19. 7. 2010

Cesta do Nepálu
1. Cestovali jsme letecky se společností Qatar airways a to z Vídně, s přestupem přes Doha v Kataru. Letenka stála 27 tis. pro jednoho. A přitom se cenově jednalo o "střední zlatou cestu", tedy tam rychlá varianta, s přestupem 1,5 hod, zpět přestup 9 hod. (Dražší vyrianta byla za 31 tisíc a rychlý přestup tam i zpět, a levná vyrianta za 24 tisíc, pomalý přestup tam i zpět). Jinak společnost je to výborná, byli jsme s ní moc spokojeni a můžeme jen dopopručit!
Z vlastních informací můžeme potvrdit, že Qatar patří mezi ty lepší aerolinky. Jinak jsem teď někdy četl nabídku na leteky včetně poplatků za 17 tis.

Co permit a vízum?
Permit stál 50 dolarů na osobu a víza za 40 dolarů na osobu.
Vízum zůstala stejné, ale permit trochu podražil.

Měli jsme informaci, že se platí ještě nějaké nové poplatky. Jak to bylo v reálu?

A žádný další poplatek se neplatil (vím, že ses o něčem takovém zmiňoval před naším odletem, nicméně nic po nás nikdo nechtěl).

Jak na začátek treku?
Z KTM jsme pak chtěli jet již jen sami do Besisaharu. Ale kvůli stávce to nešlo, nikdo by nás tam neodvezl, takže jsme letěli do Pokhary za 100 dolarů za osobu.
 
2.Trek jsme tedy začínali v Pokhaře a vše to museli odšlapat po svých:-) Dokonce ani z letiště na kraj města nás taxi nechtělo vzít...šli jsme přes Phedi, Ladrung, Tadopani, Gadrung, Tatopani a dál Ghasa, Johmson, Thorung la...

Jak na treku?
3. Ano, opravdu se prý dá dojet z Tatopani (a asi už již z Beni) do Johmsonu busem či džípem. My tam měli stávku, takže zase nic nejezdilo...respektivě druhý den po příchodu do Tatopani stávka skončila, ale i tak to až do Ghasy nejelo, neb tam byly závaly. Nakonec jsme si v Ghase vzali bus (úplně bez lidí - asi zkušební jízda) a popovezli se do Marphy..nějak nám ta cesta přišla skoro stále stejná a nevěděli jsme, jak na tom budeme s časem. Musíme potvrdit, že toto údolí není tak pestré a moc se nemění. Přeci jen cesta z Phedi nebyla žádný med a zabrala nějaký čas, takže jsme se aspoň 1x na treku popovezli. A s tou cestou...všude psali a říkali, jakje to hrozné, že je tam teď postavená (až do Johmsonu) nová silnice, ale tak to není. Nevím, jak to tam vypadalo před lety (i když kamarádi, co tam byli před 4 lety to taky již jeli na korbě nějakého nákladního auta, takže sjízdné to bylo už tehdy), tudíž dnes to není o moc jiné - taková široká kamenitá cesta - chvílemi nic moc. V nejnovějším průvodci upozorňovali, že díky autům se tento úsek již nedá moc chodit pěšky, že je tam dost provozu, práší se tam...My díky stávce toto nezažili, takže nemůžeme soudit. Nám se ten kaňon řeky Kali Gandaki moc líbil!
4. Jeli jsme tedy jen ten kousek a docela to šlo. I když musím říct, že občas jsme projížděli místama, kde se doslova tajil dech...nakloněný minibus na hlubokým srázem, kde stačily snad doslova milimetry a byli bychom dole:-) Cesta je docela plná kamenů (i dost velkých), často se projíždí přes potoky, některé pasáže jsou dost úzké, takže nechápu, jak se tam můžou dva busíky vejít. U nás jak bylo po stávce, tak jsme snad téměř žádný nepotkali. A jen tak orientačně - z Tatopani do Ghasy jsme jeli asi 2hod 20 min, 600Rp za osobu.
Jak vypadal výstup do sedla Thorung La?
5. Do sedla jsme vyráželi z Muktinathu (3800m). Vstávali jsme ve 4hod, abychom mohli před 5.hod vyrazit. Výstup trval asi 7 hod a to jsme docela dost šlapali a nedělali skoro žádné přestávky, resp.jen takové pidi - na pití. Od těch 5tis. to začínalo být čím dál více znát, tempo zpomalilo. Jinak po zdravotní stránce dobré, aklimatizace se asi povedla, jednak díky tomu počátečnímu stoupání na Gorepani a pak 1dennímu pobytu v Muktinathu. Jen až téměř v závěru se zhoršoval dech a jaksi "vázlo" spojení mezi hlavou a nohama:-) Jinak hlava nebolela, žádná nauzea ani vertigo.
Po 12.hod jsme byli v sedle a po půl hodině jsme pokračovali. A asi za 2 hod (až 2h 15 min) jsme přišli do Thorung Phedi, cestou trochu sněžilo, mlha, zima. Výstup do sedla z této strany je podstatně delší a namáhavější mež z druhé strany z Thorung Phedi

Všichni básní o Tilicho Lake.

6. Na Tillicho jsme bohužel nešli, ale příště to máme v plánu. Nicméně několik lidí, co jsme potkali, říkali, že to chce raději průvodce s sebou, že je snadné zabloudit, navíc je tam dost sněhu a celkově je to docela prý náročné, ale i nádherné. A spát by se tam prý mělo dát, lodžie by tam měly být snad dvě (na 2 místech, asi na půli celého treku mezi Manangem a Johmsomem). Pro upřesnění přes Tilicho Lake se dá "zkrátit" trek, že nemusíte přes sedlo, ale najít tam správně cestu není snadné. Proto se to chodí z Managu tam a zpět.

7. V horách jsme byli celkem 14 dní, z toho 12 dní jsme šlapali a 1 den byli v Muktinathu a 1 den jsme se pak kochali v Braze.
Co kritická místa treku?
Jinak vyloženě kritická místa nebyla. Spíše jen bylo docela pecka ty první 3 dny šlapat pralesem (nahoru, dolů) z Phedi do Gorepani..to bylo husté...samé schody:-) Jinak jsme tam potkali opice, papoušky, rozkvetlé stromové rododendrony, 1 hada pár cm ode mě, pavouka...naštěští žádnou pijavici, na něž jsme byli upozorňováni.  A pak bylo náročné závěrečné stoupání do sedla. Jsme zvyklí chodit, ale ta výška hrála svoji roli, k tomu kletry 15-17 kg a délka převýšení v tomto úseku (1600m), ale stálo to za to!
A zajímavá místa treku?
Nám se asi nejvíce líbila Braga, kde jsme se rozhodli ztrávit 2 noci. Mohu potvrdit, že na mě toto místo dýchlo také. V místním kláštěře jsou uchované vzácné originální mantry, které sem donesli Tibeťané a zachránili je tak před Číňany.  A mít více času, tak tam jsme třeba i 5-7 dní. Je to zajímavé duchovní místo, s krásným klášterem, skálami, hradbou Annapuren (viděli jsme sesuv laviny)...a v podstatě bez lidí (turistů)..kde se skoro zastavil čas..Odtud je možné se i vydat k jeskyni Milarepy, k jakémusi ledopádu, k vyhlídce apod. Což bychom rádi pak někdy příště. Pak se nám líbila Marpha a cesta z Johmsonu do Kagbeni (krásný vyprahlý kaňon). Opět mohu potvrdit, že tento krátký úsek cesty je něčím nevšedním a hodně zajímavým.
Při sestupu v našem směru (a výstupu na začátku treku) se dá vyjet minibusem, jeepem až nad Besisahar k vesnici Syange. My jsme to šli pěšky dolů až ke Ngadi, po široké cestě, která byla stále stejná, prašná, docela provoz a velké vedro. Pak jsme jeli minibusem do Besisaharu a pak do Dumre, kde jsme 1 noc přespali - děsné a největší vedro, co jsme v Nepálu zažili. Do KTM jsme pak jeli taxikem, neb z předešlého dne jsme toho měli docela dost (cestování narvanými busy, které stavěli furt co 200-500m. O lepších busech společnosti Greenline v Dumre nikdo nevěděl a ani mi je neviděli a plnými busy v tom vedru se nám nechtělo. Takže taxi byla skvělá volba, i když za 6000Rp. Ještě jsme cestou chytli asi 7km dlouhou kolonu kvůli dopravní nehodě. takže "naše"malé autíčko vše skvěle prokličkovalo a tak jsme čekali jen 2 hodiny, než se nehoda odstraní.

Za nás chtěli na treku poplatek ještě Maoisté, jak je to teď?
8. Nikdo po nás v horách již další poplatek nechtěl. Maoisty jsme potkali (se zbraní a provolávající hesla) jen v KTM a Pokhaře při jejiích stávce...a není o co stát...několik set lidí s pochodněmi, zbraněmi v ruce, provolávající různá hesla...Ale na turisty si nic více nedovolili. Behem té týdenní stávky situaci sice monitorovali UN (United Nations)..zpočátku jsme si říkali, že je to fajn, že nemusíme mít strach..ale v Pokhaře jsme si pak všimli jejich nezájmu - byli jsme snad jediní, jež v tu dobu procházeli celou Pokharou od letiště směr Phedi..nikde žádné ukazatele..a oni nás vidí a nic - odjedou bez zájmu. Ale to nic, vždy tam pak byla bezva spolupráce s ochotnými vojáky:-)

Jak bylo draho na treku?
9. Ceny byly různé, ale v průměru se pohybovaly za noc pro dva, včetně snídaně a večeře pro dva a nějaké čisté vody v rozmezí 2000-2500Rp. Pivo bylo za 250-400Rp, polévka 100-150Rp, 1 l čisté vody (v pet láhvi) za 50-100Rp. Jen třeba v hotelu Xanadu v Johmsonu jsme nechali asi 4000Rp - ale ubytko zde bylo nejlepší na treku, výborný servis, skvělé jídlo (úžasné jačí steaky). Jinak ubytko jsme si vybírali převážně dle průvodce Lonely planet (nejaktuálnější verze - Treky v Nepálu) a vždy to klaplo!. Ceny maličko podražily od té doby co jsme tam byli my, ale dá se tam pobývat levněji, ale musí se člověk ubytovávat vesnici před nebo za než píší v průvodci, lodží je všude dost.

Ubytování v Thámelu?

10. V Thamelu jsme spali v hotelu Kathmandu Hotel Resort (Mandala street) a spokojenost. Za noc to byli 60 dolarů za pokoj. Sice nám Govindův kolega Dahal říkal, že by nám sehnal něco za polovinu, ale už jsem byli ubytovaní, a vraceli jsme se po treku do stejného. Ano, sice to nebylo nejlevnější, ale cítili jsme se tam dobře a hlavně v době stávky i maximálně bezpečně. U hotelu je totiž i banka, kterou hlídá policie a v podstatě i celou tuto ulici a během stávky do ní neměl nikdo cizí přístup.
Hotel Resort  je opravdu dost kvalitní ubytování, pokud máte dostatek peněz a nejedete na rozpočet, doporučuji. Jinak se dá, velmi solidně bydlet za 25 i 15 dolarů (solidní dvoulůžkový pokoj s balkonem, sprchou a wc). Pokud pojedete do Neplálu jako my 3x za sebou tak seženete solidní i za 8.

Nějaká doporučení, zajímavosti?

11. Zajímavost, upozornění....V KTM stálo za vidění Nepálské národní muzeum, koupě sukní či krásných mandal (na plátno namalovaných) v Mandala street a nákup kukri nožů!

Jinak fotky máme na netu:

http://pajakozlik.rajce.idnes.cz/Nepal_kveten_2010-_Kathmandu/

http://pajakozlik.rajce.idnes.cz/Nepal_kveten_2010-trek_kolem_Annapuren/

Pokud byste měli zájem o nějaké další info tak kontakt na Páju:
Pavlína Pulchartová
ppulchartova@seznam.cz

Komentáře

Přehled komentářů

silnice okolo Annapuren

(Míra Dvořák, 26. 9. 2010 18:33)

Ahoj Pájo,
moc pěkný článek. Měl bych skromný dotaz. Chystáme se tam teď na podzim s přítelkyní a dozvídám se různě si protiřečící informace, že je na 1/2 treku postavená nová silnice (zpevněná prašná cesta), kde jezdí jedno auto za druhým a je to opruz jít tam trek.... Údajně je silnice z Besisaharu až do Bhratangu (budují jí až do Manangu), pak je kus přes sedlo netknutý a pak je zase silnice z Mukthinathu až do Tatopani :-(
Jak to tam je tedy doopravdy? Jezdí tam jedno auto za druhým nebo to není tak strašné a dá se jít pohodový trek po prašné cestě, kde 1x za hodinu projede auto (minibus či džíp)? Nebo se dá jít i po jiné souběžné cestě, kde nehrozí kolize s autem?
Také jsem slyšel o možném výletě do „zakázaného“ údolí v oblasti Kupar – Hongde (obchází se hora Pisang Peak), ale nikde jsem nenašel konkrétní informace, třeba na kolik dní to vyjde, jestli se to dá obejít bez stanu a zda s sebou musím nést jídlo a vařič, atd….
Pokud by jsi mi napsala pár informací byl bych ti moc vděčný.

Předem díky!

S pozdravem

Míra Dvořák

Re: silnice okolo Annapuren

(Aleš, 13. 10. 2010 13:52)

Ahoj Míro,
s budováním cesty kolem Annapurny to není tak horké. Je sice pravda, že se z Muktinathu dá dostat až do Tatopani, ale na mnoha místech se dá cestě vyhnout. Moc aut tam nejezdí. Sjízdnost je špatná, protože je to suť, kamení, písek. Nevím zda se to dá říci obecně, že to je 1 auto za hodinu, jak kdy, ale spíše míň. Navíc často tam bývají sesuvy, proto se buduje už snad 15 let. Určitě se tam nejezdí závody:-). V druhém údolí do Manangu a Thoruhg Phedi je to ještě méně horké. Jsou tam úseky, kde se dá jezdit, ale ještě dlouho bude trvat než to vybudují. Tady se moc vyhnout nedá.
Co se týká okolo Pisang Peak přes sedlo Kang La. Je to moc pěkný výlet v údolí Annapuren.Byl tam potřeba speciální permit, pouštěli tam jen skupiny což jsou už dva lidé. Teď by měl snad stát 90 dolarů na 7 dní, ale stojí to za to. Dá se to projít z Koto do Ngaval, Hodge za cca 5-7 dní s aklimatizačním dnem, záleží zda se půjdeš podívat do Phu. Mělo by se dát spát v lodžích respektive u domorodců, ale to nemám to úplně potvrzené. Jídlo se tam dá sehnat, ale jistota je vzít něco na cca 2 dny.
Aleš

rozpocet

(michal, 6. 9. 2010 9:19)

Ahoj prosimte kolik Vas vysel celkove ten trek kolem Annapuren? S cestovkou nehodlam jit ani omylem,to bych se za ty penize musel zblaznit, je mozne se se vsim i s letenkou dostat do 30.000,- Kč?
Muzes mi prosim napsat na mail michal.majsky(at)gmail.com