Nepálský příběh – č. 3. Bratři v triku
Jsme v Bigu Gompa ve vesničce kousek od sedmitisícový Gaurishankar. Malý budhistický klášter, pár baráčků, políček, jedna lodže a nás vítající dav vesničanů s changem v ruce. Krásné místo pro relax po šestihodinovém výstupu. Žena si konečně může umýt hlavu a pilovat nehty, já bloumat po vesnici, zkoumat život a lovit fotky.
U malého políčka, kde rodinka oře technikou z 16 století své políčko, mě zaujmou jejich příbytky. Z rohoží postavené dva domečky asi tak po bradu a rozlohou dvou našich stanů. Z jednoho se kouří, a protože vlezu všude, kam mohu, neodolám. Na bobku tam sedí dva malí kluci, uprostřed ohníček a vněm pár brambor. Sedám k nim a vzájemně se na sebe, beze slov, culíme. Já v hadrech za tisíce s mašinou za desetitisíce na krku, oni v celoročním oblečení z nedaleké Čínské lidové republiky a s klacíkem z vedlejšího listnáče v ruce. Spojuje nás jen, ušmudlaná huba od ucha k uchu. Beze slov jeden z nich vyštourá bramboru z popela a podává mi ji. V tu chvíli mám čelist někde u tkaniček na botách a vejrám jak sova na větvi. Nemám slov, nikdy bych nečekal, že se se mnou rozdělí o to málo, co mají k snědku. Nedá mi to a na památku aspoň dvakrát zmačknu spoušť. Na displeji jim ukážu jaký jsou fešáci. Vánoce jsou tady, kluci mají radost, jak kdyby přijel Santa, Děda Mráz i ježíšek dohromady, a tak následuje focení celé rodinky i s kozičkami, slepičkou a buvolem zapřaženým do pluhu.
Kluci v triku mi dali pořádnou lekci. Nikdy na ty dva nezapomenu, a jestli se tam ještě někdy vypravím a najdu je, tak jim toho Ježíška udělám. Díky kluci.