Prvni den - smer z Kathmandu na trek.
Jak jsme jiz uvedli, dnesek byl ve znameni testovacich jizd mistni autobusove dopravy. Zahajili jsme test na nadrazi v KTM v 6:30 v malem hloucku vice jak tri stovek ruznych druhu autobusu. Nasim smerem - Dholaka miri nastesti mensi, lepe vypadajici mikrobus.
Spolucestuji s nami 3 Nepalci, rodinka s ditetem a pes (mikropes). Po 1/2h dohadu a dobyvani se pres nekolik desitek dalsich busu, se nam dari vyjet z nadrazi. Za vcelku husteho provozu mirime pres desetisice serpentyn asi 85km SV od KTM do vesnice Dolakha.
Za mirne adrenalinove jizdy nezazivame mimo pozvraceni pulky autobusu malym chlapeckem, nic zasadniho (kolem 65km se nam to podarilo vyvetrat)
Dholaka je prijemna vesnice ve vysce neco nad 1500m. Zde se rozhodujeme, zda vyrazime pesky nebo, nadseni mistni dopravou, vyuzijeme moznost otestovat lokalni autobus do Singati. B je spravne:-). Po hodince cekani prijizdi TATA bus, kde i predni naraznik je obsazen. Vidina dobreho kseftu, pruvodce vytlacuje nekolik Nepalcu a nas zatlaci do prostoru o pudorysu 20x20cm. Cesta zprvu vypada velmi dobre bez komplikaci, ale po 100m nastava problem, na ceste je nepojizdny nakladak plny ryze. Je zajimave pozorovat reseni komplikovane situace ve stylu inzenyrska odysea aneb 2 makaj a 100 cumi. Nastesti se dohodli a makli vsichni.
Povrch cesty nam pripomina vystup na Labskou boudu udolim Labe s rozdilem, ze my to absolvujeme v autobuse. Mistni stroje jsou vsak velmi silne a flexibilni. Zprvu jsme nadseni, ze po 4 hodinove diskotece nepalske hitparady bude v tomto autobusu relativne klid. Nastava zlom a i tento ridic je fandou mistniho Karla, a tak po zbytek cesty rve z lampace niania dai na, tiatia dai da.
Po pul hodine prichazi krize. Vydlazdena cesta z kamenu se meni ve vyjete koleje a diry v horni casti prudkeho svahu. Jizda se zacina dostavat do varu. V autobuse to vypada jako kdyby jste spojili vsechny atrakce na Matejske a posadili jste se do ni na "Eifelovce". Po par minutach jizdy pozvraci pravou pulku autobusu zena v cervenem, bohuzel i druha-leva strana nechce byt zahanbena, a tak nasazuje 2 skolacky a damu v bilem. Autobus dale splha po hrane svahu a tato drobnost je bezvyznamna.
Pres opakovane prislibeni, ze autobus jede az do Singati, zastavujeme nekde v kopcich s informaci, ze se dal nejede. Vyrazime po svych a snazime se sestoupit strmym svahem k rece. Menime cil na blizsi vesnici Gumukhola . Po 3/4 h nas dojizdi jiny bus. Po tezkych adrenalinovych zazitcich neuvazujeme znovu nastoupit, ale preci jenom se nechame premluvit mistnim ucitelem fyziky a nastupujeme.

Pokracovani .....
Bohuzel, jsme netusili, co nas ceka. Tentokrat to nebyly atrakce, ale rovnou mixer zapnuty na treti nejvyssi stupen. S krecemi v rukou, bledou tvari a tupym vyrazem vystupujeme po dalsi 1/2h jizdy. Jiz se premluvit nenechame!
Sestupujeme po svych hranou strmeho svahu, po 15 minutach jsme u reky Tamakoshi a v male vesnicce Gumukhola, kde se kolem 18h ubytovavame ve skromne lodzi, primo na namesti. Zpusobime zde trochu rozruch, protoze v tomto roce jsme uz druha 2-clennna skupina, ktera se zde ubytovava. Do konce roku predpokladaji prichod jeste dvou lidi, a tim splneni planu na 110%.
Po vynikajicim Dalbhatu a dozvuky nepalskeho Kaji v nasich usich jdeme na kute.

P.S. Asi bude pravda, ze v teto oblasti jsou jini lide a ze sem turisti moc nechodi, natoz ubytovavaji. Konecne pozname Nepal:-)

Jinak, az se vratime, zalozime Nepali Adventura s novou atrakci ZorbingMixMax. Koupime stary, co nejvice zdemolovany autobus a budeme vozit lidi po tankodromu.